[Back to the Main Page!]

Jsme ve válce!

Jak ale získáme to nezasloužené vítězství?

Cítíš se bezcenný, ubohý, bezmocný a ztracený? Jestli ano, tak bychom Tě chtěli povzbudit a dát Ti naději!Tato Ježíšova slova se vztahují na Tebe: „Pojdtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám“ (Matouš 11;28).

Praktická láska

Přemýšlel(a) jsi někdy o velké Ježíšově lásce, kterou nám ukázal, že zachránil Tebe a mne? „Malá kniha Bible“ to říká takto: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný“(Jan 3;16). Jeden z Ježíšových učedníků, Jan, zakusil tuto lásku Ježíšovu z první ruky, a takto o tom píše: „V tom jest láska, ne že bychom my Boha milovali, ale že on miloval nás, a poslal Syna svého obět slitování za hříchy naše“ (1. Janova 4;10). Ježíš se vzdal svého vlastního života, abychom my měli budoucnost, naději a život věčný.Jak nás Ježíš může zachránit?Ale jak nás Ježíš mohl zachránit? Pán se zavázal, že uspěje tam, kde Adam selhal. Jak to Ježíš mohl provést, když viděl, že je Bohem? Pavel to popisuje takto: „To tedy ci te při sobě, co i při Kristu Ježíši. Kterýž nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu; Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn“ (Filipským 2, 5-11). Jan to říká tímto způsobem: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. … Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy“ (Jan 1;1-3.14).

Tohle je těžké pochopit; tento verš popisuje Ježíše jako „Slovo“. Byl to Ježíš, kdo tady přišel v těle – jako lidská bytost. Pavel to dotvrzuje těmito slovy: „Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich“ (Židům 2;14). Jinde Pavel píše, že Bůh poslal „Syna svého v podobnosti těla hříchu“ (Římanům 8;3). Aby nás zachránil, musel Ježíš Kristus zvítězit tam, kde Adam (člověk) zhřešil. On se musel snížit na naši úroveò. I když byl Bohem, zjevil se jako člověk, jako oslabená osoba. Jedině tímto způsobem nás mohl zachránit. Pavel popisuje misii a boje Ježíšovy v těchto slovech: „A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což by u Boha k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo. Nebo že jest i sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati“. Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu. Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný“ (Židům 2; 17-18 a 4; 15-16).

Toto je podstata spasení. Ježíš žil život bez hřešení. Krátce po Jeho narození ve stáji v Betlémě, satan, skrze Heroda, chtěl vzít jeho život (Matouš 2;7-23). Byl pokoušen ke hříchu ïáblem/satanem (Matouš 4;1-11). Farizeové a zákoníci se ho snažili pokoušet a uvrhovali na Něj falešná obvinění. Byl zkoušen a testován mnoha způsoby. Byl zbičován, mučen, zbit a popliván. Dali Mu trnovou korunu na hlavu a potom Ho pověsili na kříž jako zločince, i když se nedopustil žádného zločinu. Tam, na golgotském kříži, položil svůj život za Tebe a za nás. Krátkou chvilku poté, co zvolal, „Dokonáno jest“, zahynul. Vítězství bylo vyhráno. Krátce potom Mu probodli bok kopím a voda a krev odtud vytekla na znamení, že Ježíš byl mrtvý. On prolil svou krev pro Tebe i pro nás. On za nás zemřel, abychom mohli žít navěky. Představ si tu obě a lásku! On ukázal, že Mu na nás záleží. Neměli bychom my všichni ukázat naši vděčnost Jemu tím, že přijmeme tento dar spasení? Jeho ranami jsme uzdraveni Ježíš měl mnoho přítel, ale také mnoho nepřátel. „
Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili. Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen. On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeò pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno“ (Izaiáš 53;3-5).
Možná se zeptáte, ale proč musel Ježíš skrze toto všechno projít? Bible říká „hřích je přestoupení zákona“ a že „odplata za hřích je smrt“ (1. Janova 3;4; Římanům 6;23). Dále pak Bible říká, že my „všichni jsme zajisté zhřešili a nemáme slávy Boží” (Římanům 3;23). Proto, my jsme na stejné lodi. Vypadá to, že jsme odsouzeni zemřít, protože jsme všichni zhřešili. Kvůli tomuto našemu ztracenému postavení se Ježíš vrátil, aby nás zachránil od věčné smrti

Naše smysly a boj mezi tělem a duchem

I když toho bylo a planetě zemi mnoho zničeno, stále můžeme vidět spoustu Božího stvoření; mnoho krásných květin, stromy, ptáky, zvěř a lidi. Obojí, člověk i zvířata, jsou obdarováni dokonalými smysly jako jsou uši, nos, ústa a emoce. Skrze tyto jsme schopni se radovat z nádherné přírody. Měli bychom trénovat své smysly k objevování všech krás přírody. Toto obohatí náš život.
Všimněme si však, že máme nepřítele. Jmenuje se Ïábel a Satan. On nás pokouší, abychom dělali to, co není správné. Pokouší nás skrze naše smysly. Ví, že když se poddáme žádostem našeho těla, tak zhřešíme. Proto nás zaplétá do situací, kde můžeme vidět, slyšet, ochutnat a pocítit to, co nás přivede ke hříchu. On nás vábí skrze naše smysly k hříchu. Láká nás, abychom jednali v rozporu se zákony přírody a zákonem Božím.
Protože Stvořitel ustanovil 10 přikázání (Exodus 20;3-17) jako „návod pro člověka“, satan který vzdoruje Bohu, se snaží, abychom přestoupili Boží přikázání. Bůh si přeje, abychom dodržo-vali Jeho přikázání, ale ïábel chce opak toho. Tento boj mezi naším tělem a Duchem se odehrává každý den, každou minutu a dokonce i každou sekundu. Takto ho popisuje Pavel: „Ale pravím : Duchem choïte, a žádosti těla nevykonáte. Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne hned, což byste chtěli, to činili. Jestliže pak Duchem vedeni býváte, nejste pod Zákonem. …“ (Galatským 5;16-18).

Tělo a duch – dvě opačné síly

„Zjevní jsou pak skutkové těla, jenž jsou: Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlipnost, Modloslužba, čarování, nepřátelství, svárové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty, Závisti, vraždy, opilství, hodování, a těm podobné věci. Kteréžto kdožkoli činí, to vám předpovídám, jakož jsem i prve pravil, že království Božího dědicové nebudou. …
Ovoce pak Ducha jesti : Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost. Proti takovým není Zákon. Nebo kteříž jsou Kristovi, ti jsou tělo své ukřižovali s vášněmi a s žádostmi. Jsme-li tedy Duchem živi, Duchem i choïme“ (Galatským 5;19-25).

Síla, kterou všichni potřebujeme!

Všichni jsme stvořeni se schopností konat v životě svá vlastní rozhodnutí – svobodnou vůlí. Centrum našeho mozku, kde sídlí naše schopnosti pro rozhodování, pro přemýšlení a pro odhad, je v nadřízenosti nad našimi smyslovými centry. Pokud jsme si toho vědomi a svobodně používáme naši vůli, můžeme dělat svá vlastní vědomá rozhodnutí, aniž bychom byli vedeni svými smysly, jiným člověkem, anebo okolnostmi. Takto nás stvořil Bůh, ale On si přeje, abychom s Ním spolupracovali. Můžeme Boha požádat, aby nám pomáhal se rozhodovat podle Jeho vůle. To nás uschopní, abychom obstáli před pokušením satana. Jestliže učiníme sobecká rozhodnutí bez žádosti o Boží radu, často učiníme rozhodnutí, kterých budeme později litovat. Proto je naším dílem, abychom předali svou vůli na Kristovu stranu, a tak ponořili svou vůli do vůle Boží. Jakmile podřídíme naší vůli Jeho vůli a Jeho cestě, která je tou nejlepší, tak Duch svatý rychle vstoupí do našich životů a bude v nás působit i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své (Filipským 2;13). Kdykoliv si vybereme nespolehnout se na své já, ale rozhodneme se držet Boží vůle, stáváme se spojenci s mocí, která je nade všemi silami. Obdržíme moc od Boha, která nás spojuje s Jeho mocí, takto my můžeme žít novým životem – životem víry.
Jaká pomoc je naše v boji proti pokušením satana? Trochu jsme se již o tom zmínili, ale pojïme se podívat zblízka: Když Ježíš vystupoval na nebe, řekl: „Ale přijměte moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové” (Skutky 1;8).
Na jiném místě Ježíš řekl: „Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, on vás naučí všemu a připomene vám všecko, což jsem koli mluvil vám“. Nakonec Ježíš také zaslíbil následující: „Ale když přijde ten Duch pravdy, uvede vás ve všelikou pravdu“ (Jan 14;26 a Jan 16;13). Duch svatý, osoba božství, nám dá sílu, abychom svědčili pro Ježíše. Pomůže nám pochopit pravdu Božího Slova a žít podle vůle Boží. Tímto způsobem získáme sílu, abychom zvítězili nad satanovými pokušeními, které jinak ve své síle nepřemůžeme.

Budou všichni š astni podle své vlastní vůle?

Někteří si myslí, že naši víru musíme založit na svých „dobrých pocitech“; jiní říkají „každý je š astný podle své vlastní vůle“. Bible ale říká že tady je „jeden Pán, jedna víra, jeden křest“ (Efezským 4;5). Ježíš, Stvořitel říká: „Já jsem ta cesta, pravda a život. Žádný nepřihází k Otci než skrze mne“ (Jan 14;6). Proto my nejsme š astní podle své vlastní vůle. Raději máme následovat šlépěje Ježíše, který je tou cestou. Ne tápat po nějaké cestě podle našeho „dobrého pocitu“, ale následovat cestu, kterou On ukázal a tu cestu můžeme nalézt studiem Božího Slova. Tolik mnoho učení a církevních denominací je založeno na nějaké určité ideologii nebo určitém verši z Bible. Pravda se však nachází ve studiu Božího Slova, Bibli, a celá pravda se shlukuje okolo Ježíše, Spasitele. Nikdo jiný kromě Stvořitele nám nedal život a je to skrze Něj, že stále existujeme (Kolosenským 1;17). Žádné jiné osoby nejsou schopné nám dát budoucnost a naději – které nám zajistí život věčný. Je to pouze, když přijmeme Ježíše vírou a řekneme „ano“ Jeho nabídce milosti a spasení, že jsme spaseni. Toto je rozhodnutí, které musíš učinit teï! Rozhoduješ se buï pro život nebo smrt. Bible říká: „Nebo odplata za hřích je smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem“ (Římanům 6;23).
Krátce před svou smrtí řekl Jozue, vůdce Izraele, lidu, aby se rozhodl, komu bude sloužit, buï egyptským a amorejským bohům nebo Pánu. Sám potom řekl: „já pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu“ (Jozue 24;15). Nech každý z nás učiní jasné rozhodnutí následovat Ježíše Krista nyní! Potom přejdeme ze smrti do života, a také nalezneme pravý smysl života potom také získáme budoucnost a naději.

Jak se zbavit toho nejtěžšího břemena!

Říci Ježíši „ano“ také znamená, že nám pomůže se zbavit tíhy hříchu v našem životě. Ježíš přišel, aby nás zachránil od hříchu (Matouš 1;21). Vidíte, tak dlouho jak máme nevyznaný a neolitovaný hřích ve svém životě, stále jsme otroky toho hříchu. Bible říká: „že každý kdo činí hřích, služebník jest hřícha“ (Jan 8;34). Potom jsme jakoby chyceni v lasu. Satan má nad námi kontrolu a v tomto postavení nemůžeme být spaseni, protože nic nečistého nevejde do království Božího (Zjevení 21;27). V tomto ztraceném stavu se musíme modlit k Bohu o vysvobození. Pouze Ježíš nás může vysvobodit. On může rozbít pouta hříchu, když začneme rozbíjet pouta hříchu, a to jsme pouze na začátku boje. Jakmile Duch svatý probouzí svědomí každého, tak si postupně uvědomujeme hříšnost hříchu, jeho moc, jeho zlobu, jeho výslednou bolest a začínáme vidět s tíhou v srdci. Pochopíme, že hřích nás oddělil od Boha a že jsme se stali služebníky hříchu. Čím více se snažíme se osvobodit, tím více zjiš ujeme jak jsme bezmocní. Naše pohnutky jsou nečisté, naše srdce jsou zlá. Vidíme, že naše životy byly soběstředné a toužíme být osvobozeni, očištěni a volní. Jak můžeme být v souladu s vůlí Boží?

Co potřebujeme je pokoj – Boží požehnání, pokoj a lásku. Peníze tento pokoj nemohou koupit; nemůžeme ho získat naší vychytralostí ani moudrostí. Nikdy se nedomnívejte, že jej můžeme získat vlastním úsilím. Ale Bůh je nabízí jako dar „bez peněz a zadarmo“ (Izaiáš 55;1), Je tvůj, pokud jenom natáhneš svou ruku a přijmeš jej. „A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce kamenné z těla vašeho, dám vám srdce masité” (Ezechiel 36;26).

Nový šat – nezasloužený

Důležitou věcí je, že hříchu se musíme zbavit. Musíme vložit celý náš hřích na Ježíše, aby nás mohl usmířit a umožnit nám spasení. Ilustrujme to tímto způsobem: „Jozue pak oblečen byl v roucha zmazaná, a stál před andělem. I odpověděl a řekl těm, kteříž stáli před ním, řka: Vezměte roucho to zmazané s něho. A řekl jemu: Pohleï, přenesl jsem s tebe nepravost tvou, a oblékl jsem tě v roucha proměnná” (Zachariáš 3;3-5). Platí to také obráceně: Ti kdo odmítnout vyznat svoji vinu; kdo jsou příliš pyšní, aby se pokořili před Pánem, těm Bůh nemůže odpustit a odplatou za hřích je smrt. Hřích musí být vypuzen předtím než můžeme být prohlášeni za spravedlivé.

V 15.kapitole evangelia Lukáše Ježíš vypráví tři podobenství o tom jak hledá ty, kteří odešli od Boha. V tom posledním podobenství vypráví o synu, který zažádal o své dědictví a potom odešel z domova. Promrhal všechny své peníze a nakonec skončil u prasat a hladový jim chtěl jíst jejich jídlo. Ano, je tam napsáno, že toužil jíst jídlo prasat. Po nějaké době přišel ke smyslům a pochopil, že tohle není budoucnost pro něj. Rozhodl se jít nazpět ke svému otci a také své rozhodnutí učinil; vstal a šel domů. Ještě daleko od domova toho syna uviděl jeho otec. Když ho otec uviděl všiml si jeho špinavých šatů a v jak mizerném stavu byl. Slitoval se nad ním, utíkal k němu, objal jej a políbil. „I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a již nejsem hoden slouti syn tvůj. I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy. A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buïme veseli. Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti“ (Lukáš 15;21-24).

V tomto příběhu šat symbolizuje Kristovo roucho spravedlnosti. Zaprvé, synovi se musí špinavé roucho svléknout a poté dostane nový šat, aby se oblékl. Tím samým způsobem hříšník obdrží Kristovo roucho spravedlnosti díky milosti a skrze víru, když lituje svých hříchů a přijme spasení, které je v Ježíši Kristu.
Nyní vyvstává otázka: Chceme raději pokračovat v hříšném životě, v neslušnostech a ubohosti – živit se duchovním jídlem prasat – nebo raději uchopíme napřažené ruce Boží, které přijmou každého litujícího hříšníka s radostí?
To rozhodnutí je Tvoje!To rozhodnutí je také moje! Ale musíme jej učinit, nepomůže nám pouze si to přát nebo žít za ohradou s prasaty. Musíme jednat. Musíme jít k Ježíši a přijmout jeho nabídku spasení života věčného.

Spasení - podmíněné

Pojïme se uprostřed boje naučit pár Božích zaslíbení: „Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrný jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti“ (1. Janova 1;9). „Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu š astně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde“(Přísloví 28;13). Jak můžeme vidět, spasení je dáno za určitých podmínek. Ježíš vykonal vše, aby nás zachránil, ale záleží jen na nás jestli to přijmeme nebo ne. Když si David uvědomil, že zhřešil, tak řekl: „Zhřešil jsem proti Hospodinu“ (2. Samuelova 12;13). Později tuto událost popsal takto: „Protož hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého. Sélah“ (Žalm 32;5). Takový je Ježíš, vždycky odpustí člověku, který má lítost, vyzná a opustí své hříšné skutky. Jakmile tohle proběhne, něco uvnitř se stane. Pavel popisuje tuto zkušenost těmito slovy: „Protož jest-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest“ (2. Korintským 5;17). Vaše mysl se mění, protože Duch svatý vstoupil do vašeho života. Tato proměna a zdroj moci, skrze Ducha svatého, toto všechno potřebujeme. Přijměme všichni s radostí tuto nabídku! Kromě toho jsme opravdu ve spěchu, protože ve světě narůstá bezbožnost a ta nás zformuje, pokud se neuchopíme ruky Boží a nezačneme s Ním kráčet nyní!

Odpuštění

Ježíš praví v modlitbě Páně: „A odpus nám naše hříchy jako i my odpustíme našim viníkům“ (Matouš 6;12). V epištole Jakuba je napsáno: „Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů svých, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnoho zajisté může modlitba spravedlivého opravdová” (Jakub 5;16). To nám ukazuje, že v případě kdy někdo z nás urazil svého přítele nebo bližního měl by jim vyznat své hříchy a oni by mu měli ochotně odpustit. V případě, že jsi zhřešil veřejně měl by jsi učinit vyznání veřejně. Osobní přestupky by měly by být vyznány osobě, která byla zraněna. Konečné odpuštění se přijímá od Boha skrze Ježíše Krista. Musíme všechny své hříchy vložit na Ježíše, aby mohl naše hříchy smířit! Zvláště očištění Tvého srdce je důležité, protože Ježíš praví: „Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou“ (Matouš 5;8). Kromě toho Jan píše: „A nevejde do něho nic poskvròujícího, anebo působícího ohyzdnost a lež, než toliko ti, kteříž napsaní jsou v knihách života Beránkova“ (Zjevení Janovo 21;27).

Dílo Ducha svatého

Jak dojdeme k závěru, že bychom měli vyznat své hříchy? Duch svatý nás neustále vyzývá abychom se pokořili před Bohem (Filipenským 2;13). Je závažné, abychom neodporovali. Musíme se pokořit, podřídit svá ega a vyznat své hříchy. Ježíš vezme na sebe naši vinu. Milostí skrze víru jsme učiněni spravedlivými aniž bychom si to zasloužili. Otec nás bude považovat za spravedlivé, protože spravedlnost Ježíšova nám byla připočtena nebo udělena. Prorok Izaiáš opisuje toto odpuštění takto: „Velice se budu radovati v Hospodinu, a plésati bude duše má v Bohu mém; nebo mne oblékl v roucho spasení, a pláštěm spravedlnosti přioděl mne“(Izaiáš 61;10). Pavel mluví o stejné zkušenosti: „Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista“ (Římanům 5;1). Toto rozhodnutí a zkušenost víry nesmíme opomenout jestliže máme být spaseni: „Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho“ (Jan 1;12).

Pýcha

Drahý příteli, nedovol pýše, aby Ti byla překážkou v představení všech svých hříchu Ježíši. Dokonale se mu otevři, nic nezatajuj! Je lepší vyznat své hříchy nyní, než aby všichni spasení zkoumali Tvůj život a viděli Tvé skryté stejně tak jako otevřené hříchy, když přijdou do nebe a budou se účastnit soudu bezbožných. Potom uvidí záznam ztracených a důvod jejich poklesnutí (Zjevení 20;4). Líbilo by se Ti to? Vidíš, nemáš co ztratit když vložíš všechny své hříchy na Ježíše. Když tak uděláš získáš vše! „Toho kde ke mně přijde“, praví Ježíš, „toho nevyvrhu ven“(Jan 6;37). Žádný hřích, ze kterého dokonale učiníš pokání, není pro Ježíše příliš vážný aby Ti neodpustil. Je vždycky ochoten nám odpustit. Přesto jsme zavázáni se pokořit a vyznat své hříchy. Učiòte to nyní! Neodkládejte to. Můžete nyní právě zde udělat přestávku a zúčtovat svůj život. Sepněte své ruce a vylijte vše před Ježíše. Učiòte to ve víře bez pochybování. Budete osvobození a volní – volní z pout hříchu, protože „jestliže vás vysvobodí Syn, právě svobodní budete“ (Jan 8;36). Tak to jednoduše udělejte, učiòte své rozhodnutí nyní! Když je jednou učiněné Ježíš praví: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj můj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám“ (Jan 14;27). My všichni ten pokoj potřebujeme! Svět nám ho nemůže poskytnout, jedině Ježíš může.

Křest víry

Je napsáno: „Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude“ (Marek 16;16). Bible také praví: „Tedy víra z slyšení, a slyšení skrze slovo Boží” (Římanům 10;17). I když Ježíše nemůžeme vidět musíme věřit Tomu, kdo dal vznik našemu letopočtu (př.Kristem – po Kristu-AD). Ježíš Kristus je středem celé Bible. Jedině skrze Něj můžeme být spaseni. I když Jej nemůžeme vidět nyní zjevil se nám skrze Slovo Boží. Proto: „Víra je nadějných věcí podstata a důvod neviditelných“ (Židům 11;1). Je to Ježíš Kristus – jediný, kdo může zachránit z hříchu – v koho ověříme. Sám Ježíš říká: „Já jsem ta cesta, pravda a život“ (Jan 14;6). O co víc, je napsáno že „A není v žádném jiném spasení; nebo není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti“ (Skutky apoštolské 4;12). Ani Budha, ani Mohamed, ani papež, nás nemohou spasit. Tito byli nebo jsou chybující stvoření. Jedině Stvořitel, Ježíš Kristus, který žil bez hříchu, je schopen dokonale spasit všechny kdo k Němu přijdou ve víře. Věříte tomu? Chcete se úplně rozhodnout věřit v Ježíše Krista a následovat Jej, poslouchat Jej a jeho zjevení v Bibli, včetně dobrých zpráv, které můžeme nalézt v Desateru, nehledě na cenu? Jestliže ano, příštím krokem je příprava na křest.
Víra a skutky jdou ruku v ruce. Jakub to podává takto: „Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a já tobě ukáži víru svou z skutků svých. Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, tak i víra bez skutků jest mrtvá” (Jakub 2;18.26).
Pavel to říká takto: „Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: dar jest to Boží, Ne z skutků, aby se někdo nechlubil. Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili“ (Efezským 2;8-10). Pro každého kdo přijal Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele bude přirozené, aby dokázal svou víru svými skutky. Křest je jedním takovým skutkem víry.

Před svým křest by jsi měl vědět následující:

Slovo „křest“ pochází z řeckého „baptismo“, což se používalo v kovářském řemeslu. Znamená to, že ponoříte věc do vody, aby ji voda dokonale přikryla. Předpokládejme, že kovář by udělal kovovou mříž určitého tvaru a chtěl by uzpůsobit tuto mříž podle toho tvaru. Potom by ji ponořil do vody, aby voda tuto věc dokonale přikryla. Stejným způsobem je kandidát na křest „pohřben“ ve vodě, když voda přikrývá celého člověka. Skrze křest symbolicky dokazuješ své přijetí Ježíšovy smrti, pohřbu a vzkříšení ve Tvůj prospěch. Kromě toho křest symbolizuje, že pohřbíš své břemeno viny do vody a povstaneš do novoty života společně s Kristem. Křest je také odpovědí dobrého svědomí Bohu, smlouvou s Kristem. Následující verše dokazují tyto body: „Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme? Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili“ (Římanům 6;3-4) a „K čemužto připodobněn jsa nyní křest, i nás spaseny činí, ne to tělesné špíny smytí, ale dobrého svědomí u Boha dotázání, skrze vzkříšení Ježíše Krista“ (1. Petrova 3;21).
Jestliže ve svém každodenním životě vstupuješ s někým ve smlouvu, je vždycky důležité, abys znal podmínky smlouvy dříve než ji podepíšeš. To samé se týká křtu. Před křtem potřebuješ strávit hodně času u Božího Slova a na modlitbě, aby ses obeznámil s obsahem smlouvy. To je kromě toho jeden z důvodů proč mluvíme o „křtu víry“ nebo-li „křtu dospělých“ Před křtem by jsi měl učinit promyšlené rozhodnutí – dovolit, aby Tě Bůh přeměnil a měl by ses modlit o moc následovat Ježíše po celou cestu (1. Petrova 2;21). Křest by měl být vnějším znakem změny, která uvnitř Tebe proběhla.

„Křest“ nemluvòat

Jak už jsme došli k závěru, nikdo by neměl být pokřtěn bez víry. Malé miminko, kterému se dostane na hlavičku pár kapek – pokropené knězem – není biblicky pokřtěné. Ještě si nevycvičilo své smysly, aby vědělo co je správné a co je špatné (Židům 5;13-14). Ještě musí porozumět poselství Ježíše Krista zachraòujícího od hříchu. Proto v Něj nemůže mít osobní víru. Protože Bible praví „Kdo uvěří a pokřtí se spasen bude“ (Marek 16;16) a že „víra pochází ze slyšení, slyšení pak skrze Slovo Boží” (Římanům 10;17), křest musí proběhnout jedině poté když zmíněná osoba uvěří v Ježíše Krista. Kropení nemluvòat tedy není křtem ale lidskou tradicí, která je hezká. Proto mnoho věřících, kteří prodělali toto kropení/křest nemluvněte, by mělo být pokřtěno biblickým způsobem.

Konfirmace

Katolická církev zavedla konfirmaci v 13. století. Je známou skutečností, že velmi málo lidí, kteří jsou konfirmováni věří v Ježíše Krista jako ve svého osobního Spasitele. To dokazuje, že takovéto nařízení je chybné. Ostatně, Ježíš ve své řeči na rozloučenou svým učedníkům praví, že by měli kázat všechno co nám nařizuje (Matouš 28;18-20) a „křest“ nemluvòat a konfirmace nebyly v Ježíšově učení zahrnuty. Jsou to nebiblické tradice.

Některé příklady křtu

V Bibli je mnoho příkladů křtů. Když Filip kázal evangelium o Ježíši etiopskému eunuchovi, eunuch řekl Filipovi: „Aj, teï voda. Proč nemám býti pokřtěn? I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, sluší . A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží. I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho“ (Skutky 8;26-38).
Když Filip hlásal evangelium v Samaří mnozí přijali poselství. Bible také mluví o důsledku Filipova kázání: „A když, uvěřivše Filipovi zvěstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, křtili se muži i ženy“ (Skutky 8;12).
Krátce po letnicích Petr a zbytek apoštolů vystoupili na veřejnosti a řekli: „Protož věziž jistě všecken dům Izraelský, že jest Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukřižovali. To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a řekli ku Petrovi a k jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří? Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiòte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého“ (Skutky 2;36-38).
Když Jan Křtitel vystoupil na poušti volal na lidi: „Pokání čiòte, nebo přiblížilo se království nebeské. A křtěni byli od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své” (Matouš 3;1-6). Můžeme vidět, že křest předchází uznání a vyznání vašich hříchů a že jednotlivá osoba přijme poselství Ježíši Kristu jako Spasiteli ve víře.
Bible uvádí, že je „jeden Pán, jedna víra, jeden křest“ (Efezským 4;5). Proto je biblický křest křtem víry, při kterém je věřící pohřben do vody a povstává k novotě života společně s Kristem. V případě že jsi ještě nezažil tento křest, měl by jsi následovat šlépěje Ježíšovy. Byl pohřben v řece Jordán, i když nemusel, ale učinil to jako příklad pro nás, abychom kráčeli v jeho šlépějích (Matouš 3;1-17 a 1. Petrova 2;21).

Drahý příteli, Bible jasně praví, že křest Ježíše, biblický křest, křest víry, je velmi důležitý. Je napsáno: „Kdo uvěří a pokřtí se, spasen bude“ (Marek 16;16). Když jsme jednou přijali víru Ježíšovu – takovou víru jakou měl Ježíš – jsme připraveni na křest. Jakub 4;17 praví: „A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má”. To platí i o křtu. Jestliže dokážeš ze Slova Božího říct, že křest víry je správný a nejsi tímto křtem pokřtěn měl by jsi kontaktovat kazatele/pastora, který vyhlašuje víru Ježíšovu, aby to mohl učinit.
Ježíš řekl Nikodémovi slova k zamyšlení: „Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího“ (Jan 3;3-6).
Tento příběh nám říká, že Duch svatý nás neustále vyzývá abychom řekli „ano“ Ježíši a následovali Jej. Ježíš to ilustruje takto: „Vítr kde chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde. Tak jest každý, kdož se z Ducha narodil“ (Jan 3;3-8).
Působení Ducha svatého na lidské srdce může být přirovnáno k větru, je neviditelné, ale jeho účinky jasně viditelné a postřehnutelné. Obnovující moc, kterou žádný člověk nedokáže vidět, neustále vytváří nový život v duši; tvoří novou bytost k obrazu Božímu. Otevřeme se moci Boží v našich životech. Naše životy se potom úplně promění. Potom budeme služebníky místo vládců, budeme milosrdnými místo nesoucitnými, místo nenávisti budeme milovat, místo bojovného ducha budeme přátelští a tak bychom mohli pokračovat (Filipenským 2;13). Drahý příteli, neodpírej Duchu svatému, ale pozvi Jej, aby vstoupil do Tvého života. Potom všichni postřehnou něco radikálního, něco fantastického, co se objevilo ve Tvém životě. To je způsob jak se staneme dobrými svědky pro Ježíše.

Život v Kristu

Když jsme se jednou rozhodli následovat Krista a byli jsme pokřtěni biblickým způsobem máme pokračovat v životě v Kristu a s Kristem. Tady stojí zato si povšimnout, že máme nepřítele, satana, který se nás snaží pokoušet ke konání zla. Pokud nejsme pevně spojeni s Kristem vzdáme se pokušení. Jakub to říká takto: „Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují. Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; nebo Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší. Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván. Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt“ (Jakub 1;12-15).
Na začátku jsme psali o boji mezi tělem a duchem. Tělo je součást nás. Satan nás pokouší skrze naše smysly, ale my prostě nemáme dovolit tělu, aby nás ovládalo. Máme následovat hlas Boží, jeho rady a vedení. Stvořitel ví, co je nejlepší pro jeho stvoření a jeho desatero bylo navrženo pro naše štěstí s Bohem a s druhými. Těch deset krátkých přikázání bychom se všichni měli naučit nazpamě tak jak jsou zaznamenána v Exodu 20;3-17. Když jsme v souladu s Božími přikázáními jsme v souladu s Tím, kdo je určil – pro nás.

Boj proti svému já je největším bojem kdy bojovaným. Vzdát se svého já, rozhodnout se cele následovat Boží vůli, obléci pravou pokoru ducha a prokazovat lásku, přátelství a ostatní dobré „ovoce“, je něco co nemůžeme vykonat ve své vlastní síle. Ale s Boží pomocí v našich životech můžeme obdržet vítězství i v této oblasti. Svatý život a charakter Kristův jsou bezchybným příkladem toho jak můžeme zvítězit nad svým já. Jeho důvěra ve svého nebeského Otce nemá hranic. Jeho poslušnost a sebezapření byly bezpodmínečné a úplné. Nepřišel aby Mu bylo slouženo, ale aby sloužil druhým. Nepřišel, aby se stala jeho vůle, ale vůle Toho, který Jej poslal. Ve všem se poddával Tomu, Jehož soudy jsou spravedlivé. Ježíš řekl: „Sám ze sebe nemůžu učinit nic“ (Jan 5;30). Bůh může a chce udělit svým služebníkům veškerou moc, kterou potřebují, stejně tak jako moudrost nezbytnou v každé situaci. Naplní nejvyšší očekávání těch, kdo v Něj složí svou důvěru.

Použijeme nyní několik příkladů z přírody, abychom ilustrovali křes anský růst: Když zasadíte do země semínko, následuje neustálý růst, semínku je poskytnut dostatek vody, tepla a slunečního světla. Klíčení semene ilustruje počátek duchovního života a postup rostlinky je nádherným obrazem růstu křes ana. Křes anský život odpovídá věcem v přírodě: Žádný život není bez růstu. Rostlina musí růst nebo zemře. Stejně tak jako rostlinka roste rychle bez povšimnutí tak stejně se rozvíjí Tvůj život. Tvůj život může být dokonalý v každém kroku Tvého duchovního rozvoje; aby v nás Boží plán uspěl musíme neustále činit pokroky. Posvěcení je celoživotní dílo. S každou možností získáme zkušenost a zvětší se nám poznání. Získáme sílu abychom na sebe vzali zodpovědnost a vyzrajeme v poměru k úkolům, kterým čelíme. Nyní budeme dále přemýšlet nad křes anským růstem. Stejně jako v případě rostliny, postupně rosteš a vyvíjíš se. Rostlina roste tím, že absorbuje živiny jí dané Bohem. Své kořeny má v zemi. Svítí na ni slunce a je občerstvována rosou a deštěm. Získává životodárné živiny ze vzduchu. Tak by ve skutečnosti měl růst křes an ve spolupráci s Bohem. Když si uvědomíme naši bezmocnost měli bychom využít každou možnost nám danou, abychom získali hlubší zkušenost. Stejně tak jako rostlina má své kořeny upevněny v zemi, máme být my zakořeněni v Kristu. Tak jako rostlina přijímá sluneční svit, rosu a déš , máme my přijímat do svých myslí Ducha svatého.

Bible popisuje dětství a dospívání Ježíšovo pouze několika slovy: „Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm. … A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí” (Lukáš 2;40.52). Moudrý Šalamoun dává určitý pohled na to co je to moudrost: „Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe; Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti; Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li; Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí: Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš; Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost“ (Přísloví 2;1-6). Ježíš získal svou moudrost ze Slova Božího. Také bychom udělali dobře, kdybychom si denně udělali čas abychom Boha hledali na modlitbě a při studiu Jeho Slova. To zvýší naše poznání Boha, velmi nám to pomůže v našich životech křes anů.
V Bible také můžeme nalézt úžasnou ilustraci toho jak přebývat v Kristu podle Jeho vlastních slov: „Zůstaòtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti“ (Jan 15;4-5).

Stejně jako ratolest nemůže růst a nést ovoce jestliže je oddělena od kmene, ani my nemůžeme žít život v Bohu bez Krista. Víme, že smrt je osudem ratolesti, která je odřezána. To stejné se stane nám pokud nebudeme mít neustálé spojení s Kristem – náš duchovní život zemře. Když budeme jednou duchovně mrtvými bude nám chybět moc, kterou potřebujeme abychom mohli odolávat pokušení nebo růst v milosti a svatosti. Avšak když zůstaneme v Kristu může se nám dařit a můžeme se cítit š astni. Jestliže od Něj přijímáme živiny nebudeme vadnout ani nebudeme bez ovoce, ale budeme spíše jako strom zasazený při tekoucích vodách. Mnozí nejdříve přijmou spasení v Ježíši Kristu, potom se snaží žít spravedlivě ve své vlastní síle. Všechny tyto snahy jsou však marné. Před několika sekundami jsme si četli tato slova z úst Ježíšových: „beze mne nic nemůžete učiniti“. Náš růst v milosti, naše štěstí a dobré věci které můžeme vykonat, vše závisí na našem spojení s Kristem. Je to díky obecenství s Ním každý den, každou hodinu, vlastně každou sekundu – přebýváním v Něm – že můžeme růst v milosti. Nemůže zabírat naše myšlenky toliko ráno, ale být s námi po celý čas. Potom budeme růst jako semeno, nakonec se staneme uzrálým klasem obilí, připraveným pro žeò když Ježíš přijde (Zjevení 14;13-15; 1 Tesalonickým 4;15-17).
Možná se zeptáš: „Jak mohu zůstat v Kristu?“ Stejným způsobem jako jsi Jej přijal. Bible praví: „Protož jakož jste přijali Krista Ježíše Pána, tak v něm choïte“ (Koloským 2;6). „Spravedlivý pak z víry živ bude“ (Židům 10;38). Odevzdali jsi se Bohu aby jsi patřil toliko Jemu, aby jsi Mu sloužil a poslouchal Jej, a přijal jsi Jej jako svého Spasitele. Nebyl jsi schopen učinit smíření za své hříchy ani změnit své srdce nebo způsob přemýšlení. Ježíš to udělal za Tebe a Ty jsi to přijal vírou. Vírou jsi se stal Kristovým vlastnictvím a vírou v Něm máš růst, přijímáním a dáváním. Musíš dát vše – své srdce, svou vůli, svou službu, poddat se Mu a poslouchat všechna Jeho přikázání. Podobně musíš cele přijat Krista, zdroj veškerého požehnání. Dovol Mu, aby žil ve Tvé mysli a byl Tvoji silou, Tvou spravedlností, Tvým věčným pomocníkem, abys mohl obdržet moc žít v poslušnosti.
Ježíš praví: „Milujete-li mne, přikázání má ostříhejte“ (Jan 14;15). Jan, milovaný apoštol, to podává takto: „Po tom poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme a přikázání jeho ostříháme. Nebo to jest láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázání jeho nejsou těžká” (1. Janova 5;2-3). Mnozí tomu říkají „kázání poddanosti zákona“ nebo zákonictví. To je však biblické kázání. Jestliže se zoufale – ve své vlastní síle – snažíme zachovávat Boží přikázání, opravdu, to je poddanství zákonu, nebo-li zákonictví. Když si teï uvědomíme co pro nás Ježí udělal, aby nás spasil, budeme se snažit zachovávat deset jednoduchých přikázání, které Bůh pro nás určil, aby zajistil dokonalé vztahy k bližním i Bohu. Jsme neschopni je zachovávat ve své vlastní moci, ale když jednou Duch svatý vejde do našich životů, potom máme veškerou moc, kterou potřebujeme k zachovávání celého Boží Desatera jak je dané v Exodu 20;3-17. Věříš tomu?

Věříš tomu, že Ježíš je silnější než satan? Věříš tomu, že když Ježíš říká: „Dána je mi všeliká moc na nebi i na zemi“ (Matouš 28;18), že se s námi podělí o tuto moc? Krátce před nanebevstoupením na nebesa Ježíš řekl svým učedníkům: „Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země“ (Skutky apoštolské 1;8). Pavel to podává takto: „Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrný jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobí s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti“ (1. Korintským 10;13). Petr a apoštolé řekli: „A my jsme svědkové toho všeho, což mluvíme, ano i Duch svatý, kteréhož dal Bůh těm, jenž jsou poslušni jeho“ (Skutky apoštolské 5;32). V Kázání na Hoře Ježíš prohlásil: „Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest“ (Matouš 7;21). O co víc: „A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného“ (Židům 5;9). Tyto texty nám říkají, že Bůh zaslíbil Ducha svatého všem, kdo Jej poslouchají a konají jeho vůli a je to Bůh, kdo rozhoduje komu udělí svého Ducha! Představ si zdroj moci dostupné těm, kdo spolupracují s Bohem!

O Letnicích učedníci zakusili mimořádnou míru Ducha svatého. Vyhlašovali evangelium s velkou mocí a Boží dílo šlo mocně kupředu. V těchto posledních dnech lid Boží opět obdrží Ducha svatého ve velké míře. Potom vyhlašování Troj andělského poselství, zvláště třetího (Zjevení 14;12), bude doprovázeno poselstvím VYJITÍ Z BABYLÓNA (Zjevení 18;4). Nyní se máme připravit na přijetí „pozdního deště“ Ducha svatého. Nyní se máme pokořit před Bohem, uznat si svůj hřích, cele se dát na Ježíšovu stranu, abychom mohli obdržet jeho zvláštní požehnání a mít účast na závěru díla. Jestliže se rozhodneme nenásledovat Ježíše cele Duch svatý padne na lidi kolem nás, ale ne na nás.

Už dříve jsme si ukázali, že Ježíš je spravedlivý a že všichni kdo přijmou Ježíše jako svého Spasitele ve víře budou díky Němu považováni za spravedlivé. Všimli jsme si však také že my – s pomocí Ducha svatého – chceme konat spravedlnost. Přečteme si nyní několik víc veršů z Písma týkajících se toho. Pavel to píše takto: „Ale v každém národu, kdož se ho bojí a činí spravedlnost, příjemný jest jemu“ (Skutky 10;35). Dále v Bibli Pavel znovu zdůrazòuje tuto pravdu: „(Nebo ne ti, jenž slyší Zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé Zákona spravedlivi budou“ (Římanům 2;13). Jan píše následující: „Poněvadž víte, že on spravedlivý jest, znejtež také, že každý, kdož činí spravedlnost, z něho jest narozen“ (1. Janova 2;29). O pár veršů dál: „Synáčkové, nižádný vás nesvoï. Kdož činí spravedlnost, spravedlivý jest, jakož i on jest spravedlivý“ (1. Janova 3;7). Mimoto: „Každý, kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest“ (1. Janova 3;9). Ježíš řekl Nikodémovi: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého, nemůž vjíti do království Božího“ (Jan 3;5).

Je to Duch svatý, kdo nám pomáhá žít spravedlivé životy a my nemáme nic, čím bychom se mohli vychloubat. Bohu buï chvála za jeho veškerou pomoc! Tedy, nemůžeme vejít do království Božího bez toho aniž bychom přijali spravedlnost Ježíšovu, nezaslouženě díky milosti skrze víru. Důsledkem přijetí spravedlnosti Ježíšovy je že Duch svatý přijde a přebývá v nás a pomáhá nám konat spravedlnost. Pomáhá nám zachovávat Boží přikázání. Jeden z posledních veršů Bible říká: „Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli právo k dřevu života a aby branami vešli do města“ (Zjevení Janovo 22;14).

Tyto verše mluví samy za sebe. Vaše víra se odrazí ve vašich skutcích. Jakub k tomuto podotýká: „Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, tak i víra bez skutků jest mrtvá” (Jakub 2;26).

Následující slova jsou řečena o těch, kdo budou v posledních dnech těsně před Ježíšovým návratem spaseni: „To jsou ti, kteříž přišli z velikého soužení, a umyli roucha svá, a zbílili je ve krvi Beránkově“ (Zjevení Janovo 7;14). Pro doplnění: „A dáno jest jí, aby se oblékla v kment čistý a stkvoucí, a ten kment jsou ospravedlòování svatých“ (Zjevení Janovo 19;8).

Když Jan kázal o obrácení a o křtu, tak řekl těm, kteří si mysleli, že mají velikou moudrost od Boha: „Protož čiòte ovoce hodné pokání” (Matouš 3;8). Ježíš nechce, abychom byli pouze posluchači Slova, ale také podle toho slova žili (Jakub 1;22). Díky Duchu svatému v našich životech obdržíme sílu být milými, přátelskými, zdvořilými, pomocnými, vděčnými, milosrdnými atd. Ovoce Ducha se bude projevovat v našich životech a bude utvářet naše povahy podle života Ježíšova. Budeme se Mu více a více podobat povahou. Potom budeme kráčet po stezce ke svatosti a Ježíš nám dal příklad, abychom následovali Jeho šlépějí (1. Petrova 2;21).

Kristus od nás požaduje mnoho, ale v Jeho síle můžeme být postupně jako On. Můžeme být dokonalí ve své sféře a pořád zde bude prostor pro růst (Matouš 5;48). Petr to popisuje takto: „Jakožto synové poslušní, nepřirovnávajíce se prvním neznámosti vaší žádostem. Ale jakž ten, kterýž vás povolal, Svatý jest, i vy svatí ve všem obcování vašem, buïte; Jakož napsáno jest: Svatí buïte, nebo já Svatý jsem“ (1. Petrova 1;14-16).

Krátce předtím než měl izraelský národ vstoupit do Kanaánu, do země zaslíbené, Jozue přikázal lidu: „Jděte před truhlou Hospodina Boha svého do prostřed Jordánu a vezměte sobě každý kámen jeden na rameno své, vedlé počtu pokolení synů Izraelských (Jozue 4;5). Znamení doby ukazují velmi jasně, že Ježíš Kristus, Spasitel světa, se brzy navrátí. Jsme na hranicích nebeského Kanaánu a taktéž jsme naléhavě vyzýváni, abychom se posvětili, protože se jdeme setkat s Pánem pánů a Králem králů. My nejsme schopni sami se posvětit. Ale když se na každý den odevzdáváme Bohu a Duch svatý na nás pracuje a uschopòuje nás podle Boží vůle – tak jsme potom posvěcováni Bohu. Je to velice jasné, že musíme mít očištěné srdce, abychom uzřeli Boha. Petr píše: „Nového pak nebe a nové země podle zaslíbení jeho čekáme, v kterýchžto spravedlnost přebývá. Protož, nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažtež se, abyste bez poskvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji“ (2. Petrova 3;13-14). Ve svém Kázání na hoře Ježíš říká: „Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou“ (Matouš 5;8).

Než se však Ježíš navrátí musíme projít zkouškou. Jsme očividně v boji, bojovníky v duchovní bitvě. Je to bitva mezi tělem a duchem, mezi satanem a Bohem. Duševní a duchovní zápasy to dokazují. Bible popisuje tento střet takto:

1 … „V těle zajisté chodíce, ne podle těla rytěřujeme, Nebo odění rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad, Jímžto podvracíme rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu“ (2. Korintským 10;3-5).

2 … „Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ïábelským. Nebo není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem, kteréž jsou vysoko. A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi. Stůjtež tedy, majíce podpásaná bedra vaše pravdou, a oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti, A obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje, A zvláště pak vezmouce štít víry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti. A lebku spasení vezměte, i meč Ducha, jenž jest slovo Boží, Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v Duchu“ (Efezským 6;11-18).

3 … „I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista“ (Zjevení Janovo 12;17). (Termín „žena“ symbolizuje Boží lid/Jeho zástup/Ježíšovy následovníky (2. Korintským 11;2).

4. … Znaky Božích následovníků – kteří jako všichni ostatní budou nuceni aby na konci času přijali „znamení šelmy“ – jsou takovéto: „Tu jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy“ (Zjevení Janovo 14;12).

5 … V poslední knize Bible Zjevení Jan viděl ve vidění ten vítězný zástup, ty kteří žili krátce před Ježíšovým návratem. Nyní byli shromážděni v Božím království. Bojovali a zvítězili nad šelmou. Je řečeno: „A viděl jsem jako moře sklené, smíšené s ohněm, a ty, kteříž zvítězili nad šelmou a obrazem jejím a nad charakterem jejím i nad počtem jména jejího, ani stojí nad tím mořem skleným, majíce harfy Boží”
(Zjevení Janovo 15;2).

6 … Bible popisuje znaky posledního vítězného zástupu takto: „Tedy pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřidceti a čtyři tisíců majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých. A slyšel jsem hlas s nebe, jako hlas vod mnohých, a jako hlas hromu velikého. A hlas slyšel jsem, jako těch, kteříž hrají na harfy své. A zpívali jakožto píseò novou, před trůnem, a před čtyřmi zvířaty, a před starci, a žádný nemohl se naučiti té písni, jediné těch sto čtyřidceti a čtyři tisíce, kteříž jsou koupeni z země. Toto jsou ti, kteříž s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou. Ti jsou, jenž následují Beránka, kamž by koli šel; ti jsou koupeni ze všech lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi. A v ústech jejich není nalezena lest; nebo jsou bez úhony před trůnem Božím“ (Zjevení Janovo 14;1-5).

Je docela jasné, že zbytek nebo ostatek Božího lidu bude zachráněn (Izaiáš 10;20-22; Micheáš 2;12; Zjevní Janovo 12;17; Římanům 11;5; Římanům 9;27). Proto Bible říká, že to jsou tito, kteří zvítězí, ti kteří „zachovávají přikázání Boží a víru Ježíšovu“ (Zjevení 14;12). Takže ta srdce zpytující otázka pro Tebe zní: S milostí a pomocí Boží – budeš zachovávat Boží přikázání a víru Ježíšovu? Spasení je osobní věc. Budeme spaseni nebo zatraceni jako jednotlivci ne jako skupiny nebo církve. Pokud jsi doposud neodevzdal cele svůj život Ježíši, pozvání Ježíše zní: „Aj, stojím u dveří, a tluku. Jestliže by kdo uslyšel hlas můj a otevřel dveře, vejdu k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou. Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho“ (Zjevení Janovo 3;20-21). Ježíš zvítězil. My také můžeme být vítězi, tím že přijmeme spasení, které On získal pro nás. Rozhodni se přijmout tuto nabídku nyní! Dnes je den milosti, den spasení. My nevíme co se stane zítra. Dnes je den spasení! Čím více a déle odporujeme Ježíšově laskavé nabídce, abychom byli osvobozeni z pout hříchu, tím více lhostejní budeme při rozhodování pro Krista. Pavlova naléhavá otázka pro vás tedy zní: „A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně“ (Skutky apoštolské 22;16).
Poslední duchovní boj je popsán také jako bitva Armagedon. Kniha Zjevení jasně popisuje dotyčné bojovníky: Všechny porušené zemské mocnosti – popsané jako drak, šelma a falešný prorok – budou na jedné straně, a Kristus společně s těmi oděnými rouchem Kristovy spravedlnosti – budou na straně druhé (Zjevení 16;12-16).V následující kapitole můžeme nalézt stejnou ilustraci. Zde všechny porušené moci země, které odporovaly Božím přikázáním, které se nachází v Exodu 20;3-17, bojují proti Kristu a těm kdo stojí při Něm (Zjevení 17;14).

Nech jsi mezi těmi, kdo věrně následují Beránka (Krista) kamkoli On jde. To znamená, že my společně se spasenými ze všech věků brzy uvidíme Ježíše Krista, Spasitele světa, přicházejícího na oblacích nebeských (Jan 14; 1-3; Zjevení 1;7; 1. Tesalonickým 4;15-17 a 1. Korintským 15;51-54). Potom pozvedneme své ruce ke Spasiteli a prohlásíme: „Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávali jsme na něj, a vysvobodil nás. On jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho“ (Izaiáš 25;9).

Buï aktivním svědkem!

Když si uvědomíme co Ježíš učinil, aby nás zachránil, a zakusíme ten bohatý život v Kristu, budeme se chtít podělit o naši radost a dobrou zprávu s ostatními. Žádný opravdový křes an o tom nemlčí. Naléhavé vyzvání přichází od samotného zaměstnavatele, Ježíše Krista : „Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa“ (Matouš 28;18-20). Také jsme pobídnuti představovat poselství o spasení všem těm, které potkáváme. Ježíš, který byl sám světlem světa (Jan 8;12), to popisuje takto: „Vy jste světlo světa. Nemůže město na hoře ležící skryto býti. Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž v domu jsou. Tak svě světlo vaše před lidmi, a vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích“ (Matouš 5;14-16).

Protože žijeme na konci časů máme nést pro lidi zvláštní poselství; toto poselství nalezneme ve Zjevení 14, verších 6-12 a v kapitole 18, verši 4. Je to poselství o spasení a varování, které má být hlásáno všem národům a lidem. Poselství pro naši dobu. Bůh se postará, aby se toto poselství dostalo k lidem a mnoho těch, kteří mají lásku Ježíšovu jsou velmi zaneprázdněni hlásáním tohoto poselství skrze rádio, televizi, video, fax, e-mail, internet, SMS, CD, kazety, knihy, letáky, brožury, kázání v ulicích a také skrze různé přednášky. Hnutí je v pohybu a nikdo je nemůže zastavit. Vy se pouze můžete postarat a ujistit se, abyste se zúčastnili, protože je to vzrušující a smysluplné pracovat pro Pána. O co víc, Bůh dá svého Ducha těm, kteří Jej poslouchají (Skutky 5;32). Podle Bible bude tato práce dokončena rychle (Římanům 9;28), jako porodní bolesti rychle přepadnou ženu (1. Tesalonickým 5;3). Dosáhli jsme už takového stádia, kdy se přímo před našimi zraky dílo rychle dokončuje. Ale nesmíme zapomínat na obyčejný lid, který může hrát tu nejdůležitější roli. Oni totiž svědčí dům od domu, nebo pořádají setkání po domech a přednášejí tam kde veřejnost nemá přístup. Nech nejste jedinými, kdo se přidají, aby hlásali toto poselství milosti a varování ostatním. Ale nyní musíme být činní. Ukažte, že vám záleží na ostatních. Ukažte, že vykonáte svůj díl, abyste pomohli lidem uniknout z království temna do naděje a budoucnosti věčného života. A je Bůh s vámi!

V požehnané naději Bente a Abel Struksnes


[Back to the Main Page!]


This page belongs to Abel Struksnes. For more information contact Christian Information Service, Bente & Abel Struksnes, Vestrumsbygda 26, 2879 Odnes, Norway or send me an e-mail at abels@online.no